NEPADLY NÁM KOSTKY

1. Verše jako sápy někdy vadnou,
jindy zase touha dá ti rým.
A já přece nejsem z těch, co padnou
až duše má se zeptá,
co to hlava breptá, závratí.

2. Cáry mlhy barvy někdy kradou,
jindy zase rozplyne se dým.
A já přece nelovím tě zradou,
když noci víru berou,
řekám co se derou k úpatí.

Ref.: Srdce to mi říká, že tě znám,
za vlasy mne smýká, láska má.
Když ozvěnou, se ozývá,
že všechna ta léta jsou pryč.

3. Jednou až mě potkáš u fontány.
Nebo jak jdu sama ulicí.
Nebude tam oblouk slavobrány.
Z té zůstaly jen trosky,
nepadly nám kostky, sám to víš.

Ref.: Srdce to mi říká, že tě znám,
za vlasy mne smýká, láska má.
Když ozvěnou, se ozývá,
že všechna ta léta jsou pryč.

Sólo

Ref.: Srdce to mi říká, že tě znám,
za vlasy mne smýká, láska má.
Když ozvěnou, se ozývá,
že všechna ta léta jsou pryč.